Ale probůh – copak je cílem lidského života jen vyhnout se utrpení a zažít štěstí? Co to je za nesmysl? Bez co nejhlubšího prožití – a následné analýze – emocí vůbec nejsme sto pokoušet se chápat, kdo jsme a kdo jsou ostatní. A to se pak nemůžeme dostat ani o krok dál, než jsme včera v sobě byli. A v tom „dál“ je náš smysl.

Nevyvratitelný smysl života mi vychází jiný, evoluční: v jeho samotné existenci:). Tj. logicky je hlavní smysl genetický, zachování a expanze života jako takového. A pro nás jako pro „řečová zvířata“ především smysl memetický, zachování a expanze myšlení. Expanze myšlení jako „zrychleného“ života pak může pomoci expanzi života samotného.

Odstup je metoda zkoumání – ale ne metoda děje života. Tou je štěstí a bolest, bez nich by člověk potlačil svůj živoucí motor:)

Myšlení slovní je pak vidět jak ostrůvek v oceánu myšlení emočního, jakkoliv se nám to ve střízlivých chvílích nezdá. Zažijeme-li dost těch nestřízlivých, už o tom nepochybujeme. A zamilovanost je z emocí určitě nejdůležitější, protože právě cesta k blízkosti s druhou osobou, s druhou myslí, je cesta k nejhlubšímu pochopení sebe sama: jednak díky možnému pochopení jinakosti myšlení a emocí milované osoby, jednak díky pohledu milované osoby na mne samotného, který mi nejlépe umožní vidět se zvenčí, jednak díky možnosti přesnější vnější řeči, která vzniká mezi lidmi v upřímném dialogu.

Jako osoby se „dějeme“ a ten děj je mysli skryt, myšlení přichází až „po ději“. Uvědomíme-li si to, začneme brát život jinak.

Jak si máme poradit s tím, co nás takhle nezvladatelně ovlivňuje? Je dobré se tomu uzavřít, odfouknout od mysli všechno příliš živé, a nasměrovat ji kamsi do jedné polohy sebeovládnutí až sebevyvanutí, směrem nirvána? Nebo je mnohem rozumnější pochopit se, zjistit kde se berou a jak fungují radosti a smutky – vždyť tím, že se k problému otočím zády, tak jako to udělal Buddha či Epiktétos s utrpením, přece nepřestane existovat? Pochopit mysl je mnohem víc, než se ji snažit změnit, aby nebolela – souhlasíte?

Držte tenhle směr, dokážete-li to. Když jste začala v takhle mladém věku, máte šanci dojít mnohem dál, než se komu povede. Dřív než o tom, jak je člověk v sobě uspořádán, začnete něco číst, zkuste si vybudovat vlastní model a vlastní pojmy, tak jak to už tady začínáte.