Reklama
 
Blog | Tereza Doležalová

Mluvte o tom, ať nezapomenete

Kde jste byli o prázdninách? Co jste všechno viděli a zažili? Také se vás na to ještě nikdo upřímně nezeptal? Nejste zvyklí o tom mluvit? To je chyba...

Byla jsem na táboře, v Osvětimi, na kolech u Lednice, v Českém Švýcarsku. Vím to ale jen já a lidé, kteří tam jeli se mnou. S nikým jsem o tom nemluvila, nemám totiž pocit, že by otázka "Jak bylo o prázdninách?" byla míněna vážně. Nemám zájem vyprávět zážitky někomu, kdo nenaslouchá a pokud ano, jen z povinnosti.

Lidé by ale neměli mlčet, ani když mají pocit, že to nikoho nezajímá. Snadno tak totiž zapomenou. Na prázdniny, na svou první lásku, na rok 68, na události v Čečensku či Gruzii. To, co si pamatujeme, není to, co skutečně zažijeme. Jsou to spíše vzpomínky na způsob, kterým nám o těch věcech bylo vyprávěno, jak jsme je my sami předávali dál. 

Šťastní jsou ti, kteří se dovedou prosadit, vzbudit v ostatních zájem o své vyprávění, přimět je, aby mu naslouchali. Čím častěji si své prožitky připomínají, tím vzdálenější se pro ně stávají reálné události. Vypráví. Bohudík jen to hezké, na to špatné zapomenou a zůstane jim jen dobrý pocit. Bohužel jen to hezké, na to špatné se zapomene a nikdo se již nedozví pravdu, nikdo se nedozví, jaké hrůzy se tehdy děly.

Reklama

 Co ale ti ostatní, kteří vyprávět neumí nebo se vyprávět bojí? Měli by zapomenout na ostych a strach, měli by si uvědomit, že také mají co říct. I když nechtějí být zbytečně hlasití musí vyprávět, aby si své zážitky zapamatovali a nevnímali je jen jako cosi vzdáleného a neurčitého. I když si myslí, že jejich výpověď nic nezmění, musí překonat pocit slabosti a podřazenosti a prosadit svou pravdu, která se mnohdy velice liší od lží těch upovídaných.

Vyprávějme tedy. Nezáleží na tom, zda budete vyzváni a vaše příběhy poslouchány s touhou a napětím, nejdůležitější je, abyste si je zapamtovali vy sami. Jednou třeba přijde někdo, koho budou zajímat, někdo bude chtít vědět, jak se to tehdy všechno událo. Jednou se někdo zeptá, v jakém kempu jste tehdy bydleli, jaký je to pocit být poprvé zamilovaný, zda tehdy opravdu Rusové stříleli v ulicích Prahy do civilistů, jestli se v Čečensku či Gruzii konala cílená genocida. Co když pak už nebudeme schopni na ty otázky odpovědět? Nezapomeňme…