Reklama
 
Blog | Tereza Doležalová

Smutek a vůle

"Je všechno v pořádku? Nestalo se Ti nic? Ale no tak, nebreč... Tak co se děje?!" "Vůbec nic... To bude dobrý..."

    Znáte tuto nepříjemnou situaci? Jste-li v pozici člověka, jenž se ptá a utěšuje, jste nejspíš často nesví, nevíte, co říci, a dost možná jste i velmi rozladěni, neboť se před Vámi objevil problém, který nemůžete jen tak obejít. Očekává se od Vás, že se budete ptát. Bohužel. A to jste měli ještě ráno tak dobrou náladu. To tím svým ztrápeným obličejem nemůže obtěžovat někoho jiného? Nadechnete se, nasadíte zúčastněný výraz a trpělivě vše vyslechnete. Občas i vnímáte, co Vám ten druhý povídá a občas jej skutečně začnete litovat. Většinou ale jen sedíte, utěšujete a doufáte, že budete moci co nejdříve bez podezření z bezcitnosti odejít.

    Jste-li však smutní, je vaše situace v mnohém těžší. Musíte si v onu osudnou chvíli vzpomenout na nějaký racionální důvod vaší trudomyslnosti, abyste sami sebe ujistili, že na ni máte právo, a následně si hrát na hrdinu a těžce vymyšlenou příčinu zamlžovat a odkrývat velice pomalu, abyste udrželi napětí a vaše trápení nevyznělo příliš triviálně . Víte, že se Vás někdo zeptá. Musí. Bohužel. Nejraději byste ty neoriginální otázky vlastníma rukama udusili a s úsměvem šílence roztrhali. Nikdo Vám nerozumí, všichni se jen ptají. Hloupě a bez skutečného zájmu.

    A přitom… Velice často ani sami nevíte, co se to s vámi děje a jste za to na sebe naštvaní. Možná je to tím počasím. Pravděpodobně za to může stres. Ale ne, vždyť já… Já jsem k ničemu, nic neumím a navíc nemám ani na nic čas. Ať žije nihilismus! Ačkoliv se zanedlouho skutečně přesvědčíte o své méněcennosti, kdesi hluboko v sobě cítíte, že byste se za jiných okolností takto nesoudili a že si nejspíš už za chvíli budete říkat, jak to bylo zbytečné a hloupé. Víte, že jste smutní prostě jen tak, ale to přeci není dovoleno. Vzpomenete si tedy na svůj promarněný život, který se Vám ještě včera zdál krásný. A krásně se v tom neštěstí rochníte. Proč si smutek neužít? Co na tom, že za něj mohou nevyzpytatelné hormony, špatné povětrnostní podmínky či tlak v očích způsobený zatím nerozpoznanou horečkou?

Reklama

    Je vůle člověka opravdu tak slabá, že vždy podlehne? Skutečně nejsme schopni se ovládnout a začít se smát, aniž bychom se nechali nutit jinými a kazili jim tak den? Vždyť přeci víme, že za chvíli bude zase vše v pořádku, vždyť si vzpomínáme, jak jsme se za svou slabost proklínali minule. Náš rozum nás přesvědčuje o nesmyslnosti bezdůvodného smutku, zatímco vše ostatní v nás se tak strašno rádo lituje… 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama