Reklama
 
Blog | Tereza Doležalová

Výjimečnost? Vtěsnat do řady!

Výjimeční studenti? Eliminovat! Narušují průběh hodiny, vzbuzují obavu ze skutečně inteligentních a tudíž středoškolskými profesory často nezodpověditelných otázek, vyžadují zvláštní péči. Výjimečné školy? Zrušit! Mladí lidé kvůli nim trpí sklony k vyvyšování se a pocitem elitářství.

Podle poslední průzkumů se prý více než 80% středoškolských studentů bojí vyjádřit svůj názor a odlišit se tak od nepřehledného davu ostatních. Je za touto neschopností projevit se ukryta touha po začlenění do kolektivu, výchova příliš přísných českých matek, nedostatek vědomostí či pouze chabý všeobecný rozhled? Opravdu je tolik neodvážných a zakřiknutých mladých lidí? Nebo že by bylo tolik neschopných učitelů?

Osobně, nikoliv však z předpojatosti, se přikláním k možnosti poslední. Máte-li syny či dcery, kteří jsou "nevýraznými" středoškoláky, zkuste se jich zeptat, zda někdy slyšeli o korespondenčních seminářích, zda jim byla nabídnuta možnost účasnit se různých olympiád či přispět do mnoha existujících literárních soutěží. Jste-li sami středoškoláky, položte si tu samou otázku a zkuste spočítat (pravděpodobně na prstech levé ruky, tu pravou v klidu nechte ležet na myši či touchpadu) kolik vašich spolužáků má o podobné činnosti zájem. Možností k uplatnění nadaných studentů je sice celá řada, ani oni nadaní studenti nechybí, avšak spojovací článek, tedy učitelé a škola jako taková, příliš dobře nefunguje. Informace jsou možná vyvěšeny na nástěnkách, se štěstím jsou možná i ony nástěnky na frekventovanějších chodbách a stane-li se naprostý zázrak, je i přímo učiteli studentům nabízena možnost se na podobné akce přihlásit. Takových učitelů je ale málo.

Ještě méně je ale mladých lidí, kteří by se odvážili na sebe přivolat označení "šprt" a pozornost školy. Není tu totiž nic, co by je k tomu motivovalo. Tedy spíše nikdo. Většina tzv. pedagogů totiž nepřistupuje ke studentům jako k jednotlivcům, nesnaží se rozvíjet rozpoznaná nadání a pomáhat výjimečně talentovaným jedincům, aby se prosadili. Naopak. Učivo bez možnosti jeho diskutování přednáší davu, úzkostně se bojí dotazů, na něž neumí odpovědět, a těm, kteří nedejbože uspěli v nějaké soutěži, to dávají, promiňte mi ten výraz, pěkně sežrat a neví-li náhodou odpověď na položenou otázku, neopomenou poukázat na to, že by přece tak "inteligentní" člověk měl vědět vše, když má pořád tak chytré dotazy. Není tedy divu, že v hodinách chybí diskuse a konfrontace názorů, když je jakýkoliv projev zájmu o daný předmět v podobě neočekávaných dotazů či nepříjemných názorů považován za nežádoucí prvek. Je zcela oprávněné očekávat, že se z davu vybočující studenti naučí držet hubu a krok s ostatními spolužáky, kteří se postupem času od učitelů nakazí nesnášenlivostí k vnějšímu přínosu do hodin a vidí v těchto snahách touhu se pochlubit či povýšit nikoliv povznést úroveň výuky a podělit se o vědomosti. Být členem davu je navíc pro studenty velkou výhodou. Mimo možnosti svalit vinu za z pantů vysazené dveře i na ostatní jim status "nikoho" dovoluje stát se velice nenápadnými. Kdo někdy zkoušel projevit svou názorovou příslušnost výrazným oblečením či jinými viditelnými způsoby, dobře ví, že se jeho šance na zkoušení zněkolikanásobily.

Reklama

A pak tu máme ještě onu diskutovanou patálii s osmiletými gymnázii a elitářstvím, které zde vzniká. I řady vyčuhující z řad by prý měly udělat krok vzad. Ovšem i na víceletých gymnáziích se najdou tací, kterým tempo výuky naprosto nedostačuje a vyhledávají si další aktivity. Bez jakékoliv touhy kohokoliv nadřazovat si dovoluji tvrdit, že by se na základních školách a posléze čtyřletých gymnáziích unudili a nebo by se, což by bylo pro budoucnost české vzdělanosti ještě horší, naučili zapadnout do davu, ve kterém byli nuceni setrvat. Avšak ani na víceletých gymnáziích to není s podporou výjimečných studentů nijak slavné a v tomto ohledu téměř nevidím mezi středoškolskými učiteli a gymnaziálními profesory (polemiku nad tím, proč si tak nechávají říkat, když na tento titul nemá naprostá většina z nich nárok nechám stranou) žádný rozdíl. Jak si tedy vysvětlit, že ani na školách, které se (alespoň v Jihomoravském kraji) hromadně slučují a zavírají ze strachu odlivu "inteligence" ze základek, neučí ti správní lidé? Proč se ani zde mnoho studentů nedozví odpovědi na své otázky?

Je to skutečně velice podivné, chtít se prezentovat jako stát se spoustou špičkových univerzit a přitom nedbát na úroveň středoškolské výuky. Je to skoro stejně tak bláhové jako doufat, že si vědci budou vážit zde zdarma nabytého vzdělání a neodejdou do zahraničí za lepším uplatněním. Bylo by asi velice naivní předpokládat, že při docenění svých schopností by zde mnoho odborníků zůstalo a že by byli někteří možná i ochotni své znalosti předávat středoškolákům, ale představme si to. Jen na chvíli. Kolik by jen bylo zajímavých hodin, zodpovězených dotazů, živých diskusí, studentů zajímajících se o daný předmět. Kolik by jen bylo nových odborníků, kteří by mimo svou práci z pocitu reciprocity zaskočili na střední školu odučit několik hodin týdně. A vláda absolventů pedagogické fakulty, kde jsou vychováváni odborníci na nenáročnou davovou výuku, by mohla být oslabena.

Ovšem tak jednoduše to může vidět pravděpodobně jen student, neboť si nedokáže představit vyčerpanost rozpočtu a nemožnost zapojit do vzdělávacího systému lidi, kteří by věděli o čem mluví a skutečně se o daný předmět zajímali. Pouze student může odmítat pochopit, že učí zkrátka jen ti, kteří na nic lepšího neměli, a nebo jiní, kteří možná chtěli mladým lidem předat své znalosti a probudit v nich zájem o věci kolem nich, ale narazili na odpor davu, jenž není zvyklý se o něco zajímat nebo se jakkoliv projevovat. Doufám tedy, že alespoň "dospělí" to vše chápou…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama